PROŽITKY A MYŠLENKY

  • "BÝT" začíná ve chvíli, kdy končí "CHTÍT".
  • Být sám může být někdy pouze ochranou před samotou.
  • Mysl se mě snažila odvést od toho co cítím. Mysl chtěla vytvořit zmatek a bolest. Rozhodla jsem se jít hluboko dovnitř sebe. A tam jsem našla lásku. ...Děkuji....
  • Dalo by se říct , že  ZÁZRAKY SE DĚJÍ, ale  možná to nejsou zázraky,  je to  realita, kterou jsme si nedovolili dříve vidět.
  •  Pomoc přichází z venčí pokud si ji uvnitř dovolíme.  
  • Jsme omezeni jenom svým vlastním omezením.
  • Dělat věci PRO SEBE znamená, nemít potřebu zneužívat druhé. 

Mé články

Očista 1. díl - PROSTOR

Co můžete právě udělat pro sebe a svůj prostor? Jaro je čas, kdy se v nás nové probouzí. Zima odnesla to staré, a v přírodě se vše probouzí k životu.

Nastává tedy i pro nás ten správný čas, oživit to, co nám přinese do života čerstvý vzduch a možnost se znovu nadechnout.

Je čas pro očistu. Očistu těla, mysli i prostoru.

DNES SE V KRÁTKOSTI PODÍVÁME NA OČISTU PROSTORU.

A ZAČNEME TOLIK OBLÍBENÝM VYKLÍZENÍM.

Pro někoho to nejtěžší, pro někoho to nejsnazší věc, kterou  může pro sebe udělat.

Pro ty z vás, kteří mají pocit, že už vyklidili vše, mám krátký příběh mé přítelkyně, které jsem vyklízení doporučila jako uvolňující proces. Tenkrát se skoro rozčílila: „Hano, já už vážně nemám co vyklízet. Vyklízím poslední tři roky.“ Během následujících tří dnů vynášela z třípokojového tolik věcí k popelnicím, že u nich po nocích stáli bezdomovci frontu.

Vždy máme co vyklidit.

JAK NA TO? 

Doporučuji hlavně začít. Neblokujte se zbytečným přemýšlením, kde začnete, kam vše dáte a kdy to uděláte.  Prostě začněte.

Kde: Vyberte tu pro vás nejsnazší část bytu, domu, kanceláře, prostě prostoru, který chcete vyklidit. Dobré je začít v místech, kde trávíte nejvíc času.

Kam: bazary, popelnice, starožitnosti, charita

Kdy: nejlépe ihned

Připravte si pytle. Velké pytle. Nebo tašky. Hodně tašek.

Zbavte všeho, co vám již nepřináší užitek. Starého oblečení, nechtěných dárků, věcí, které pro vás měli hodnotu dříve a dnes je máte už jen ze zvyk. Zbavte se věcí, na kterých lpíte a vlastně už nevíte proč. A všeho, co schováváte „pro jistotu“. Věci, které by se mohly „jednou hodit“, dělají velkou část domácího balastu. Fakt si pro to JEDNOU nemusíte zaneřádit byt na celé roky. A moc nad každou věcí nepřemýšlejte. Čím víc času jednotlivé věci věnujete, tím víc argumentů najdete, proč si ji raději nechat.

OBLEČENÍ, BOTY, KABELKY. Známé pravidlo. Zbavte se všeho, co jste neměli rok na sobě. Maximálně dva J. Vše, do čeho chcete už roky zhubnout nebo přibrat. Pokud se vám to nepodařilo za poslední dva roky, pravděpodobně se to nepodaří. A když jo, ruku na srdce – budete to ještě chtít nosit?

DÁRKY. Věci, které si necháváte jen z důvodu, aby jste neurazili. Nebo ty, které už dnes pro vás nemají tu hodnotu, ale vzpomínka na to, že ji měly, vás udržuje v iluzi, že ji stále mají. Ani myšlenka na to, že za to darující dal tolik peněz, by vás neměla přesvědčit, se věci nezbavit.

NÁBYTEK: o co zakopáváte, překáží vám, prostě vyhoďte, darujte, odvezte do sběrného dvora. Stejně je vám to jen ke zlosti. Kde je moc nábytku, není prostor k pohybu.

OBRAZY A JINÉ UMĚNÍ: zvláštní kapitola. Co na vás působilo před lety a nyní nemá vůbec žádnou pocitovou ani estetickou hodnotu, to pošlete dál. Kupujte jen to, co na vás působí příjemně a pozitivně. Sedět v pokoji proti depresivnímu třeba i milionovému originálu, vám do života moc energie nepřinese.

NOVINY, ČASOPISY, KNIHY. Opravdu je budete zase číst? Možná se jednou hodí? Tak to už jsme tu měli.

NÁDOBÍ: nechte jen to, co opravdu používáte. Sama mám možná hodně pánví, ale já je skutečně používám. Sama to nechápuJ.

JÍDLO: zvláště to trvanlivé. Tuto očistu dělejte opravdu pravidelně. Co je trvanlivé neznamená, že vás to musí přežít.

ENERGETICKÁ OČISTA

K očistě prostoru, ale patří i energetická očista. Udělejte to nejjednodušší.

OCET:  Otřete dveře, rámy dveří a oken, kliky a veškerá málo často udržovaná místa octovou vodou. Kyselost octa nám rozproudí stagnující energii.

SŮL: Sůl použijte k očistě od negativních energií, které mohli v prostoru být a stejně tak si ji tam můžeme nosit sami. Ideálně špetka soli do každého rohu na noc. Druhý den, vymeteme, odneseme z domu. Pokud máme možnost, zakopeme do země.

SVÍCE, VYKUŘOVADLA: Výborným očistným prostředkem je svíčka, vonná tyčinka, či jiné vykuřovadlo. Jde hlavně o to, abyste po vašem očistném zásahu byli schopni prostor dál využívat. Cílem je, lepší dýchání, nikoli udušení kouřem. Také berte ohled na své spolubydlící. Očistná kůra s přiotráveným partnerem vám pohodu nepřinese.

Chápu, že pro někoho může být tento proces těžký. Proto ho často mnozí odkládají, ač uvnitř nich je cosi, co jim říká: Už to udělej, ať se můžeš konečně nadechnout.

Mohu vám během tohoto procesu pomoci. Můžeme najít cestu, jak tímto procesem projít.

Ukliďte svůj dům a uklidíte svůj život. Minimálně z velké části.

 

 

Radost ze života

Kde se bere a kam mizí? A co to vlastně je?  Je to něco magického nebo je to odraz naší mysli? Kde se bere v těle prožitek radosti? Kde se bere prožitek smutku, zlosti, strachu? 
Je to příliš mnoho otázek na tak jednoduché téma. Nevím, kde se bere myšlenka, že je to jednoduché téma, ale je tady a nikdo ji nemůže popřít. Může jen pochybovat. 
Koukněme se na malé dítě. Prožívá skutečnost. Chvíli je smutné. Chvíli má strach, chvíli se zlobí, jindy o něčem přemýšlí, a jindy se prostě jen raduje ze života. Je ve své dětské moudrosti zcela opravdové. Do doby naučení se určitých vzorců chování je spontánní a tím i šťastné. Ono totiž prožívá. Nehraje, žije opravdovost.
Tam je ta inspirace. Tam je ta cesta. V prožívání toho, co skutečně je. A opravdovost nemá vůbec nic společného s teatrálností, stejně jako naše pocity nejsou způsobeny kýmkoli v okolí. Je to všechno odraz našeho nitra, našeho nastavení, našich představ a našich požadavků.
Hledáte radost ze života? Buďte opravdoví. Krůček po krůčku, bez tlaku, s jemností jakou jste sami schopni sobě dát.   


 

Cesta k vlastnímu tělu

Tento článek není jen pro ty, kteří více či méně mají co do činění s tématem PPP (poruchy příjmu potravy), ale i pro vás, pro které je živým tématem „MOJE TĚLO!“ a to ať už po stránce čistě ESTETICKÉ nebo po stránce ZDRAVOTNÍ.

Nebudu popisovat dlouze svou minulost s ppp, neboť není pro současný okamžik důležitá.  Jen zmíním, že toto téma bylo pro mne mnoho let palčivé, tajné, následně pak velkým oříškem k řešení a i dnes je ta hranice velmi křehká a je pro mne třeba být v její blízkosti velmi opatrná a bdělá.

Neláska k vlastnímu tělu může být vědomým tématem pro někoho celý život, pro někoho pár let. Je to vlastně jedno. Nejde o to hledat viníky, ať už v osobách nebo událostech.

Neláska k vlastnímu tělu odráží mnohé o nás, o našem vztahu k sobě sama. A věřte, rozhodně v tom nejste sami. Ti, kterým občas závidíme, jsou na tom často mnohem hůř než my.

Ale co s tím? Je to vlastně jako s jakýmkoli jiným tématem.

DŮLEŽITÉ JE,  ROZHODNOUT SE.

Pokud chcete jen něco zkusit, rozhodně vám nikdo nemůže bránit. Zkuste se tam někde uvnitř zeptat sami sebe „Opravdu chci změnit vztah ke svému tělu?“ Pokud bude odpověď nejistá, dejte si čas. Přistupte k sobě s citlivostí, jako přistupujete k někomu, koho máte opravdu rádi. A třeba se tato otázka objeví za čas znovu a vy ucítíte, že skutečně nastal čas na změnu.

Pokud jste v sobě rozhodnutí našli, zůstaňte chvíli sami se sebou  a najděte  VDĚČNOST.

Hledejte vše, za co jste svému tělu vděční. I kdyby to měla být jedna maličká věc, vnímejte ji. I když je třeba vaše tělo nemocné nebo ho vnímáte jako příliš tlusté nebo hubené, chlupaté či jinak nepřijatelné, i tak mu projevte vděk.

 Pro vaše tělo je v této chvíli právě to, co se vám na něm nelíbí , jediným možným způsobem, jak se s vámi spojit. Jak ukázat, že je tady, že je vaše, že vám přináší zprávu. Vždyť nebýt toho, za co se na něj zlobíte, všímali byste si ho vůbec? 

Je to jako s nešťastným opuštěným člověkem. Často udělá cokoli jen proto, aby si ho někdo všiml.  Často tím nejméně šťastným způsobem.

 A tak fungujeme i my sami k sobě.

Jedině spojení se s vlastním tělem a projevení MU VDĚČNOSTI nás může začít uzdravovat. Ne naše tělo, ale nás. Protože MY jsme to, co je naše tělo. A pokud tuto část sebe odmítáme, jaký asi postoj tato část k nám zaujme. A i tak je tady a funguje, Je to ta část JÁ, která nás spojuje se zemí, s tímto lidským životem a v tomto životě nás činí tím, čím jsme. Člověkem, který si možná hodně přeje, ale možná zapomněl být vděčný za to, co má.

Najděme tedy vděčnost. 

I kdyby její nalezení  mělo být  jedinou kapkou vody uprostřed pouště. 

Nikdy nevíme, co spustí déšť.

 

 

Zodpovědnost

Pokud se člověk bojí přijmout vlastní přirozenou zodpovědnost, tedy zůstává v roli dítěte,  musí stále jako dítě vše hlídat  aby se "nemusel" stát zodpovědným. Tím se v podstatě tlačí do větší, ale nepřirozené  zodpovědnosti a to ho stojí mnoho energie a nedovolí mu život přirozeně...

Dar

Když vnímáš kapky vody padající z nebe, tříštící se o zemi na množství dalších kapiček,
a tikot hodin připadá ti neúprosným metrem tvého času
pak věř,
že tento čas je ti darem. 
Darem k návratu k tobě samotnému.

Kdo vytváří svět

 
V dnešní době žijeme více než kdy jindy ve světe, který si sami vytváříme, a tím je tedy odraz světa okolo i odrazem toho uvnitř nás. 
 
Pokud lidé bědují na svět  kolem sebe a na společnost a politiky atd., vypovídá to hodně o nich samých, nikoli o společnosti jako takové. 
 
Kolem mě přibývá lidí spokojených s jejich světem. Stejně jako v mém světe je  mi dobře. 
 
Je totiž čas převzít zodpovědnost za svůj život v pravém slova smyslu. Víc než kdy jindy platí "kdo chce hýbat světem, ať pohne sám sebou". 

 

Co chceme být

Svoboda je v prožívání toho, co právě je. Honba za tím, čím by jsme chtěli nebo měli být, je jedním z největších omezení, které si na své cestě  životem dáváme.

Péče nebo přeceňování?

Vždy jsem si přála mít hodně kytek. Když jsem se nastěhovala do nového bytu, toto přání jsem si začala plnit. Kdejaká kytka se mi líbila a jak krásně rostly. Brala jsem domu kytky, které se mi líbily, které chtěl někdo vyhodit, které jsem dostala darem. Krásně rostly.  Opravdu mě bavilo se o ně starat. A tak kytek přibývalo. A najednou jsem zjistila, že na péči o ně už nemám dostatek času a ani chuti.  Kytek najednou bylo moc. Příliš....jsem se přecenila. 

A to děláme v životě často. A nejsou to jen kytky. Může to být velký dům, velká zahrada, množství práce kterou si nabereme, s péčí o děti "čím víc dětí - tím lepší rodina". 

Ale jsme opravdu SAMI  schopni se dostatečně postarat?

Máme nakonec opravdu tolik síly a energie a pocitu naplnění, aby jsme mohli vnímat, že nás to baví?  Nebo se opravdu jenom přeceňujeme? 

PŘEVRÁCENOST

Některé ženy  šlapou s muži a vzhlíží k ženám
místo aby
šlapaly s ženami a vzhlíželi k mužům. 

 

SLIBY

Pokud požadujeme slib jako záruku, že něco vykonáme (nebo dáváme slib sami sobě), pak protistranu tlačíme do splnění našich požadavků a do něčeho, co pro ní není přirozené. A pak máme dojem, že se právem zlobíme, když druhá strana slib nesplní.
 
Kdo sliby dává, ten tuto činnost také většinou požaduje po druhých.
  
Jelikož slibovaná věc neni pro slibujícího přirozená, zůstává většina slibů nesplněna. A ten, kdo slib dává, chce něco získat.
 
(V této "výměně" jsou opět jen skryté dětské vzorce)
  
Co děláme přirozeně a rádi, neni třeba slibovat.
 
A tak mě napadá.....jak je to vlastně s manželským slibem.....
Záznamy: 1 - 10 ze 26
1 | 2 | 3 >>