Pokud se cítíme osaměle pak nás strach, že se ten stav nezmění žene do věčného koloběhu hledání. Hledání toho, kdo nám naší prázdnotu ucpe. Vlastně si najdeme partnera, který pak slouží pouze jako náhražka za to, co vytvořilo ten pocit osamění. A tento člověk má unést všechen náš strach z toho, že opět zůstaneme sami. A tak vzniká místo svobodného vztahu vztah plný závazků a požadavků, schovaný za slova lásky, který je ale skutečné lásce na míle vzdálen. Ten, koho jsme si vybrali, že má být náhradou naší osamělosti, nikdy neuspokojí to, co vlastně žádáme. K navázání jakéhokoli svobodného vztahu je potřeba přijmout svou osamělost.