To co prožíváme se zapisuje do naší paměti, těla, do našeho genetického kódu. Pokud zažijeme traumatický zážitek, ukládá se stejně jako pocit štěstí. Tyto zážitky nelze přepsat, lze je však zpracovat.
Přirozeně nemáme potřebu měnit prožitky štěstí.
Tedy pokud jsme ochotni zpracovat a tím porozumět zážitkům, které nás traumatizovaly a uvědomujeme si pocity štěstí, které jsme možná dříve nepoznali, každá naše buňka se bude snažit přiblížit se k tomuto pocitu. Tím se můžeme nechat přirozeně vést ke spokojenosti. Zážitek toho, že prožívání je příjemnější než doposud bylo, má směrující a pohánějící energii. Představa „jaké by to mělo být“ má energii brzdící