Péče nebo přeceňování?

Péče nebo přeceňování?

Vždy jsem si přála mít hodně kytek. Když jsem se nastěhovala do nového bytu, toto přání jsem si začala plnit. Kdejaká kytka se mi líbila a jak krásně rostly. Brala jsem domu kytky, které se mi líbily, které chtěl někdo vyhodit, které jsem dostala darem. Krásně rostly.  Opravdu mě bavilo se o ně starat. A tak kytek přibývalo. A najednou jsem zjistila, že na péči o ně už nemám dostatek času a ani chuti.  Kytek najednou bylo moc. Příliš....jsem se přecenila. 

A to děláme v životě často. A nejsou to jen kytky. Může to být velký dům, velká zahrada, množství práce kterou si nabereme, s péčí o děti "čím víc dětí - tím lepší rodina". 

Ale jsme opravdu SAMI  schopni se dostatečně postarat?

Máme nakonec opravdu tolik síly a energie a pocitu naplnění, aby jsme mohli vnímat, že nás to baví?  Nebo se opravdu jenom přeceňujeme?