Víkendový seminář

 

Tenhle víkend byl jeden z nejzajímavějších, jaký jsem kdy zažil. Dal mi mnohem víc než ten minulý, i když se mi zdá, že spousta věcí šla kolem mne a v porovnání s některými ostatními jsem ho zcela nevyužil. 
Jako bych přijel na víkend s partou dobrých známých, které znám už velmi dlouho. A to jsem je viděl podruhé v životě.
Vůbec se mi nechtělo domů. Celou cestu jsem jel asi 50-60 km/h, přidával jsem stále další okliky a opradu moc se mi chtělo se vrátit. A bylo mi smutno, ale tak nějak krásně. Dorazil jsem až v 19 hod, tak si to dokážeš představit, jak moc se mi chtělo ten pocit udržet.
Čekal jsem, jak se seminář projeví v mém vztahu k okolí. Zatím pozoruji, že se víc vztekám, ale i víc mazlím. Dávám najevo, co mi vadí, ale i co mi dělá radost.
Jsem přímější, skoro co na srdci to na jazyku. Nechci už jen dělat všechno, co chce někdo jiný, abych byl s každým zadobře. (tak to dělá máma)
Cítím se lehce a plný energie, tak doufám a čekám, že mi to vydrží.
Michal