Víkendový seminář

 

Víkend byl náročný, ale ulevilo se mi, hlavně v oblasti pánve. 
Když jsem přijela na seminář "Být sám sebou" byla jsem tam poprvé a lidičky jsem neznala. Jsem človíček, který je uzavřený a bojí se lidí a má strach, že by mu ublížili. Po prvním večeru jsem chtěla seminář opustit, protože mě seply zase programy, které jsem zažívala jako malá  - opuštěnost a nezájem. Ale po vysvětlení, že si máme užít Ty pocity, že je to naprosto v pořádku zažít tu bolest (nebát se vyjádřit tu bezmoc, s tím spojený pláč, kdy člověk se úplně roztřese  a pocítí nejistotu, malost, bezbrannost a  i agresi a vyjádří ji třeba řvaním nebo boucháním do polštáře) a tím pádem ji propustí. Tak najednou člověk zažije pocit klidu a míru. Opravdu platí, že po nahromaděné energii a akci, kterou vykoná nastává uvolnění, oddych a klid. A tím pádem člověk zažívá přítomný okamžik a pocit klidu a míru, kde neexistuje žádná minulost, ale ani budoucnost.
Ale vraťme se k tomu semináři "Být sám sebou", když jsem vše připustila, že si to mohu dovolit, že je to naprosto v pořádku, prožila a  uvědomila si svoje poctiy, a co se ve mně děje, a nikdo mě přitom nehodnotí podle toho a lidi kolem jsou rádi, že to mohu prožívat, tak najednou nastalo otevření, spojení, propojení a splynutí s ostatními a já odjížděla ze semináře, že ty lidičky znám hodně dlouho a jsou to mí dobří přátelé, kterým můžu důvěřovat. Je to fakt skvělé.
Simona